Co budeme muset překonat, abychom nakrmili 9 miliard

 V roce 2050 může po zemi chodit až 9,1 miliard lidí.

To je o 3 miliardy víc, než kolik jich bylo, když jsem se na to se jako pětiletá ptala mámy. Neuměla jsem tenkrát počítat a 6 miliard mohlo být klidně 6 tisíc nebo třeba 6 bilionů, protože mi v tu dobu přišlo třeba úplně legitimní, že by se světové společenství mohlo skládat z milionů států. Když jsem se dozvěděla, že jich je jen něco kolem dvou stovek, hluboce mě to zklamalo, protože to neznělo ani zdaleka tak zajímavě.

Dneska už o číslech vím trochu víc. Pokud do roku 2050 světová populace vzroste na 9 miliard, podle Organizace pro výživu a zemědělství bude muset produkce potravin vzrůst do roku 2050 o 70% oproti roku 2005. Už dnes přitom zemědělství zodpovídá za 75% odlesňování na celém světě a produkuje19 – 29% veškerých skleníkových plynů. V důsledku tak ohrožuje budoucnost nás všech, které má krmit.

Tohle není otázka budoucích generací. Je to výzva dneška a včerejška, výzva globálních rozměrů, která se týká lidských práv stejně jako ochrany životního prostředí, a která nemá jednoduché řešení.

Tento článek se zaměřuje na několik problematických aspektů globální produkce potravin, ale nejedná se o vyčerpávající výčet.

V současné době na světě žije kolem 868 milionů lidí trpících podvýživou, tedy zhruba 12%populace. Zároveň ale 13% populace trpí nadváhou a 11% obezitou.

Problémem není nedostatečná, ale neefektivní produkce a distribuce potravin a zacházení s nimi.

Celkem jedna třetina veškerých vyrobených potravin se na světě vyhodí. Nebude překvapením, že bohaté země plýtvají více než chudé: v roce 2011 připadlo na Evropana nebo Američana 280 – 300 kg vyhozeného jídla za rok, zatímco v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii to bylo 120-170 kg/rok. Nejintenzivnější je plýtvání ovocem a zeleninou, u nichž se vyhodí téměř polovina (45%), především proto, že rychleji podléhají zkáze. Jídlo se ztrácí na všech stupních dodavatelského řetězce, od pěstování přes transport, skladování, prodej až k návykům koncového spotřebitele. Zajímavé je, že v rozvojových zemích se jídlo ztrácí především na úrovni skladování a transportu, v průmyslově rozvinutých zemích zase za většinu vyhozených potravin zodpovídají koncoví prodejci (např. supermarkety) a zákazník. Konkrétně, plýtvání na úrovni zákazníka může v Evropě a Severní Americe dosahovat až 115 kg/rok, zatímco v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii je to průměrně 6 – 11 kg/rok.

Zdroj: https://ccafs.cgiar.org/bigfacts/#theme=food-emissions&subtheme=supply-chain

Zdroj: FAO, 2011. Dostupné z http://www.fao.org/3/mb060e/mb060e.pdf

Boj proti plýtvání jídlem je otázkou ekonomickou, sociální i environmentální.

Jenom v Evropské Unii stojí vyhozené jídlo 143 bilionů eur ročně.
Celosvětově zodpovídají vyhozené potraviny za zcela zbytečně vyprodukovaných 8%emisí skleníkových plynů.

V EU je každý rok ztraceno nebo vyhozeno přibližně 20% všech potravin, tedy 88 milionů tun, zatímco si zhruba 43 milionů jejích obyvatel každý druhý den nemůže dovolit kvalitní jídlo.

Co s tím?

Cíle udržitelného rozvoje OSN (stanovené v roce 2015) přímo adresují plýtvání potravinami ve dvanáctém cíli ‚Odpovědná výroba a spotřeba‘:

„12.3 Do roku 2030 snížit v přepočtu na hlavu na polovinu globální plýtvání potravinami na maloobchodní a spotřebitelské úrovni a snížit ztráty potravin v celém výrobním a zásobovacím procesu, včetně posklizňových ztrát“

Evropská komise proto ustanovila Platformu EU pro otázky potravinových ztrát a potravinového odpadu. Více se můžete dozvědět v krátkém informačním videu se zábavnými animacemi zde (možnost českých titulků).

A jak to vypadá s plýtváním u nás v Česku?

Znáte zákon o darování potravin?

Od ledna 2018 mají všechny obchody s prodejní plochou nad 400 m² povinnost bezplatně poskytnout nevyhovující potraviny charitám, které je dále distribuují. Jedná se o potraviny, nejsou v souladu s potravinovým právem, například jsou špatně označené nebo deformované, ale musí být zdravotně nezávadné. Potravin s prošlou dobou trvanlivosti se zákon netýká, protože u nich není zaručena zdravotní nezávadnost. Nesplnění povinnosti je přestupkem, za který hrozí obchodům pokuta až 10 milionů.

Řetězce jako Tesco, Macro, Albert, Kaufland či Lidl darovaly potraviny i před novelou zákona, ale po ní se množství jídla dostupného charitám výrazně zvýšilo.

Organizace, kterým jsou obchody povinovány takové potraviny nabízet, musí být na oficiálním seznamu Ministerstva zemědělství. Mezi ně patří i potravinové banky. Zatímco v roce 2017, před novelou zákona, přijaly přes 2300 tun potravy, po novele zákona toto číslo vzrostlo na 4200 a v roce 2019 dokonce 4700. Jejich výroční zprávy si můžete přečíst zde.

O zajímavých právnických otázkách zákona o darování potravin si můžete přečíst například zde.

Kromě potravinových bank a sbírek v České republice funguje řada dalších projektů, které se snaží s vyhazováním jídla bojovat. Mezi nejznámější patří iniciativa Zachraň jídlo, jejímž cílem je snížit v České republice mezi 2020 a 2030 plýtvání jídlem o polovinu a napomoci tak k naplnění cílů udržitelného rozvoje (viz výše). Mají skvělé stránky, kde se toho můžete o plýtvání jídlem dozvědět ještě mnohem víc a úžasnou kuchařku, díky které se můžete naučit přeměňovat zbytky v kulinářské umění!

Šetrně zacházet s jídlem je jeden z nejjednodušších způsobů, jak šetřit taky peněženku. V tom duchu se nese mobilní aplikace Nesnězeno, kde lze najít jídlo z podniků ve vašem okolí s minimálně 30% slevou. Jídlo je kvalitní, jen se nestihlo ten den prodat a podnik by ho musel ze zákona vyhodit.

Nelze ovšem přemýšlet pouze nad množstvím potravin, které vyprodukujeme. Co obsahují, je stejně tak důležité.

Celkem 29% populace trpí výživovými nedostatky. Nejčastěji mají lidé nedostatek železa, jódu, vitamínu A a B9 a zinku. Proto je pestrá strava, která obsahuje velké množství ovoce a zeleniny, zásadní. Jenomže zatímco dnes v ekonomicky rozvinutých zemích tvoří obiloviny pouze 30% našeho jídelníčku, v rozvojových zemích je to kolem 60% procent a v nejchudších regionech až 80% (vzato z přednášky Dr. Stephena Whitfielda z Univerzity v Leedsu). Nejen, že jednostranná strava není výživově plnohodnotná, vytváří také závislost na několika málo zemědělských výrobcích a pokud selžou (například kvůli suchu, záplavám atp.), obyvatelé nemají dostatek alternativ, kterými si mezeru v jídelníčku vynahradit. Jak jsme ale viděli, ovoce a zelenina jsou nejchoulostivější produkty zemědělství a zajistit je všem je velmi složitý úkol.

Někoho možná překvapí, že hladomory, alespoň ty moderní, jsou málokdy důsledkem nedostatku jídla. 

Tomuto tématu se ve své knize Chudoba a hladomor: esej o nároku a deprivaci (1981) věnoval indický ekonom Amartya Sen. Vysvětluje, že na vině není nedostatečné množství potravin, ale to, že potřební k nim mají omezený přístup. Tato omezení dělí do dvou hlavních skupin: zdroje a nárok. Aby člověk mohl získat potraviny, musí mít potřebné zdroje (například peníze), které lze za potraviny směnit, a politické zastoupení, aby měl společenský nárok se jídla dožadovat.
Boj proti diskriminaci a boj proti chudobě proto hrají důležitou roli v zajištění potravy pro všechny.

Dochází nám hnojiva

Pokud se zajímáte o životní prostředí, pak jsou pro vás s největší pravděpodobností velkými problémy současnosti klimatická změna a vymírání druhů. Málokdo ale ví, že i v jiných oblastech velmi podstatně překračujeme limity planety a šlapeme si po budoucnosti.

Dusík a fosfor patří k základním stavebním kamenům živých organismů a dnes se používají ve velkém jako hnojiva.
Bez vynálezu Haber-Bochovy syntézy (1908), která umožňuje dusík přeměnit z nereaktivní na reaktivní formu, bychom nebyli schopni nakrmit polovinu současné populace (Sutton, 2011). Zdaleka ne všechen je ale vstřebán rostlinami nebo zachycen v půdě. Přebytek při deštích odtéká do vodních toků nebo se uvolňuje do atmosféry v podobě svých oxidů nebo amoniaku. Zvýšená koncentrace reaktivního dusíku v ovzduší přispívá ke globálnímu oteplování, ohrožuje biodiverzitu, lidské zdraví a ve vodním prostředí vede k vytváření mrtvých zón (Sutton, 2011).

Na rozdíl od dusíku, který se získává frakční destilací ze vzduchu, se fosfor musí těžit. Jeho zásoby jsou omezené a při současných trendech nám brzy dojdou. Přirozený cyklus fosforu je: hornina – eroze horniny – využití rostlinou – putování potravním řetězcem – recyklace v potravním řetězci – smytí do moře – sedimentace – hornina. Těžbou ale první část tohoto cyklu urychlujeme. Stejně jako dusík, ani fosfor použitý v hnojivech není zcela využit a je smýván do moří, kde nám bude uzamčen na příští miliony let. Na zemi je fosforu stále dostatek - nachází se třeba v moči - ale bez nových technologií je nanejvýš obtížné a nevýhodné ho z takové formy získávat. Odhaduje se, že při současných trendech přestane být ekonomicky ospravedlnitelné trendech fosfor těžit v příštích 50 ti až 100 letech.

Za třetinu jídla, které konzumujeme, vděčíme včelám. (Informace k této části pochází z přednášky Dr. Damiana Howellse z Univerzity v Leedsu)

Opylují totiž 80% rostlin, z nichž získáváme ovoce, zeleninu, ořechy, semena a bylinky. Včely nicméně už několik let čelí devastující pohromě zvané ‚kolaps kolonií‘ nebo CCD (colony collapse disorder).

CCD se poprvé objevilo ve Spojených státech v zimě 2006/2007 a rychle se rozšířilo po celém světě. CCD se projevuje jako náhlé, nepředvídatelné zmizení celé včelí kolonie z jednoho úlu během jediného dne. Při největším známém kolapsu zmizely z velkého komerčního chovu v Kalifornii kolonie ze 40 000 úlů. Tento fenomén se týká právě pouze komerčních velkochovů, což přitahuje pozornost k nešetrnému zacházení s koloniemi v těchto chovech.
Možných příčin existuje několik. S největší pravděpodobností jde o kombinaci oslabení včelího organismu pesticidy a případně ještě následného napadení parazity. Pesticidy, o kterých je řeč obsahují látky neonikotinoidy a jsou používány po celém světě. Výzkum ukazuje, že mohou včelám způsobit poškození krátkodobé paměti, schopnosti orientace nebo zažívání a další újmy. Škodlivost neonikotinoidů je dobře podložená, ale přesto je potřeba velké množství dalšího výzkumu, abychom porozuměli jak přesně včely ovlivňují. Dopad látek na včely je navíc potřeba testovat nejen sám o sobě, ale také v kombinacích, aby odrážel realitu, se kterou se včely na polích setkávají.
V EU je momentálně naprostá většina neonikotinoidů zakázána.

Živočišná produkce je neefektivní způsob využívání zdrojů.

Prostor

Živočišná produkce momentálně zabírá zhruba 70% veškeré zemědělské půdy. Pastviny pro dobytek se rozpínají přes téměř třetinu (28%) pevniny a jedna třetina veškeré orné půdy je věnována pěstování krmiva pro dobytek (Ripple, 2013).
Podle informací vědeckého online magazínu Our World In Data z univerzity v Oxfordu, vyprodukovat kilo hovězího vyžaduje 25 kg krmiva. To přitom obsahuje luštěniny a obiloviny, které by klidně mohli jíst lidé. Toto číslo samozřejmě záleží na systému, v němž je zvíře chováno. Dobytek v intenzivním zemědělství v USA bude dostávat víc předpřipraveného krmiva než dobytek, který většinu kalorií získává z volné pastvy v Británii. Faktem ale zůstává, že půda a zdroje, které během svého života využije jedna kráva, by byly mnohem efektivněji využity na pěstování rostlinné stravy.

Emise

Už jste slyšeli o tom, že krávy prdí methan? Jo, napsala jsem slovo prdí do článku, kterej jsem ozdrojovala vědeckými publikacemi. A jo, ten methan je fakt problém.

Pěkně popořadě. V kontextu globálního oteplování se nejčastěji mluví o skleníkových plynech (SP) nebo o nejznámějším z nich, klimatické celebritě, oxidu uhličitém (CO₂). Oxid uhličitý má na oteplování největší podíl, protože je ho v atmosféře nejvíce. Spojený dopad všech ostatních SP zodpovídá za 35 – 45% skleníkového efektu (radiačního působení, z angl. radiative forcing) (Ripple, 2013), z toho největší podíl má methan. Methan je silnějším SP než CO₂, ale v atmosféře je ho méně. Rozkládá se nicméně mnohem rychleji (cca 9 let) a proto skrývá potenciál pro rychlé snížení množství SP v atmosféře. (Ripple, 2013)

Vyvětlivka: SKLENÍKOVÉ PLYNY

Sluneční záření, které dopadá na Zem, se odráží od jejího povrchu a vrací se zpět do vesmíru se změněnou vlnovou délkou, v podobě infračerveného záření. Skleníkové plyny jsou plyny, jejich struktura jim umožňuje toto záření zachytit a vyslat ho zpět směrem k Zemi. Čím více skleníkových plynů v atmosféře je, tím více záření, které by jinak pokračovalo zpět do vesmíru, je zachyceno, a tím větší je efekt oteplování. Díky skleníkovému efektu je na naší planetě teplota příhodná pro vnik a rozvoj života, ale nesmí se oteplit příliš.

Mezi nejdůležitější antropogenní zdroje methanu patří:

• chov přežvýkavců
• průmysl s fosilními palivy
• pálení biomasy
• provozování skládek
• produkce rýže a další. (Ripple, 2013)

Podle Organizace pro výživu a zemědělství produkce hovězího zodpovídá za 40%, kravského mléka za 20% všech emisí z chovu dobytka, který celkově stojí za 14,5% emisí všechskleníkových plynů. Z toho téměř polovina (44%) je jenom methan.

Methan u přežvýkavců vzniká v bachoru, první komoře předžaludku (schválně, kdo si vzpomene: bachor, čepec, kniha, slez). Speciální uzpůsobení trávicí soustavy způsobuje, že přežvýkavci produkují nesrovnatelně víc methanu než zvířata s jedním žaludkem.

Vezmeme-li v úvahu celý proces výroby masa z farmy až na vidličku (zažívání zvířete, hnůj, krmivo, hnojivo, zpracování, transport a změny využití půdy), vepřové, drůbeží a rybí maso (tedy nepřežvýkavá zvířata) má v průměru tři až desetkrát větší stopu SP (převedeno na ekvivalent oxidu uhličitého), než rostlinná strava bohatá na bílkoviny. U přežvýkavců je stopa větší devatenáct až čtyřicet osmkrát (19 – 48)!

Řešení se dá rozdělit do dvou hlavních kategorií:

1. Zlepšování efektivity chovu: Snížit množství methanu, který zvířata produkují lze například skrze změnu stravy, lepší zdraví zvířat nebo přizpůsobení pastvin, aby lépe vázaly SP z atmosféry
2. Omezení množství zvířat: Chov dobytka ovšem také škodí biodiverzitě a často poškozuje místní ekosystémy. Současné množství skotu, který je na světě chován, natož jeho navyšování, není dlouhodobě udržitelné.

Na závěr pár zajímavých čísel:

Mezi lety 1965 a 2017 se množství dobytka téměř zčtyřnásobilo a produkce mléka zdvojnásobila.V roce 2014 průměrný člověk zkonzumoval přibližně 43 kg masa. Toto číslo je výrazně vyšší v bohatých a nižší v chudých zemích.

V České republice připadá na jednoho člověka 82,4 kg masa za rok (včetně malých dětí, starých lidí nebo vegetariánů). Od pádu komunismu ale jíme daleko více drůbeže než hovězího.

Není žádným tajemstvím, že vysoké množství zkonzumovaného masa (červeného nebo tučného) je spojeno s vyšším výskytem obezity, cukrovky, srdečních chorob nebo běžných rakovin. O tom, jak přesně má vyvážená strava vypadat, se stále vedou spory, ale základy jsou jasné. Nejvíce je třeba ovoce a zeleniny, pak obilovin, luštěnin a semínek a pak až masa a mléčných produktů. Taková strava je hned dvojitým vítězstvím: šetří zdraví naše i planety.

Nakrmit narůstající populaci a v rámci limitů naší vlastní planety je těžký oříšek a v tomto článku jsem pouze naklepla jeho skořápku. My v Neplastovém březnu ale věříme, že je důležité se o takové věci zajímat, protože se týkají nás všech. I proto, že jako občané můžeme ovlivňovat veřejné dění, jako konzumenti máme určitou moc ovlivňovat světový trh a na našich rozhodnutích záleží, měla by proto být informovaná. Děkujeme, že jste si náš článek přečetli až do konce a doufáme, že ve vás třeba inspiruje ještě větší zájem o toto téma.

Adéla

Zdroje

Všechny použité zdroje najdete v seznamu níže.

Reference jsou kombinací Harvardského stylu a textových odkazů, aby byly zdroje konkrétních informací snadno dohledatelné a ověřitelné, ale aby byla zachována plynulost a čtivost textu. Pokud jsem čerpala z vědecké publikace, která není přístupná veřejnosti (placené vědecké on-line časopisy), zkrácený odkaz najdete v závorce na konci věty a můžete si ho dohledat v seznamu použitých zdrojů.

Doporučené čtení

Tady uvádím různé on-line veřejně přístupné zdroje, které obsahují množství zajímavých a užitečných informací, většinou interaktivní a zábavně graficky zpracované (všechno prozatím pouze v aj):

http://www.fao.org/home/en/
Organizace pro výživu a zemědělství OSN je svrchovanou autoritou na toto téma. Z publikací a článků dostupných z jejich webových stránek jsem čerpala z nich napříč celým článkem.

https://ccafs.cgiar.org/bigfacts/#

Big Facts poskytuje informace o klimatické změně, zemědělství a zajištění globálně stabilního přísunu potravin, tedy přesně o tématu tohoto článku. Zábavně a jasně zpracované infografiky a interaktivní mapa z něj dělají skvělý zdroj učení.

https://ourworldindata.org/

Our World in Data si klade za cíl zkoumat a zveřejňovat data o velkých světových problémech. Informace jsou vždy založeny na nejnovějším výzkumu.

Seznam použitých zdrojů:

Aktuálně (2020). Spotřeba masa roste. Češi sní za rok přes 80 kilo, z grilování se stala národní vášeň | Aktuálně.cz. [online] Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/finance/nakupovani/prumerny-cech-sni-za-rok-skoro-tricet-kilo-kureciho-a-vykour/r~a6f47bda14fe11ea84c6ac1f6b220ee8/ [Navštíveno 28. února 2020].

Ccafs.cgiar.org. (2020). CGIAR Big Facts. [online] Dostupné z: https://ccafs.cgiar.org/bigfacts/# [Navštíveno 2. března 2020].

Cho, R. (2020). Phosphorus: Essential to Life—Are We Running Out?. [online] State of the Planet. Dostupné z: https://blogs.ei.columbia.edu/2013/04/01/phosphorus-essential-to-life-are-we-running-out/[Navštíveno 2. března 2020].

E15.cz. (2020). Řetězce si stěžují na reguli o darování potravin - E15.cz. [online] Dostupné z: https://www.e15.cz/byznys/potraviny/retezce-si-stezuji-na-reguli-o-darovani-potravin-1342192 [Navštíveno 2. března 2020].

EPRAVO.CZ. (2020). Praktické aspekty plnění povinnosti darovat potraviny | epravo.cz. [online] Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/prakticke-aspekty-plneni-povinnosti-darovat-potraviny-potravinove-bance-109027.html [Navštíveno 2. března 2020].

Evropská komise (2020). EC AV PORTAL. [online] Audiovisual.ec.europa.eu. Dostupné z: https://audiovisual.ec.europa.eu/en/video/I-180488?&lg=OR [Navštíveno 2. března 2020].

Evropská komise (2020). Food Waste - Food Safety - European Commission. [online] Food Safety - European Commission. Dostupné z: https://ec.europa.eu/food/safety/food_waste_en [Navštíveno 2. března 2020].

Evropská komise (n.d.). Neonicotinoids - Food Safety - European Commission. [online] Food Safety - European Commission. Dostupné z: https://ec.europa.eu/food/plant/pesticides/approval_active_substances/approval_renewal/neonicotinoids_en [Navštíveno 2. března 2020].

Fao.org. (2020). FAO - News Article: Key facts and findings. [online] Dostupné z: http://www.fao.org/news/story/en/item/197623/icode/ [Navštíveno 28. února 2020].

FAO (2020). Save food infographics: fruits and vegetables food losses. [online] Food and Agriculture Organization of the United Nations. Dostupné z: http://www.fao.org/save-food/resources/keyfindings/infographics/fruit/en/ [Navštíveno 2. března 2020].

Gerber, P. J. et al. Tackling Climate Change Through Livestock — A Global Assessment of Emissions and Mitigation Opportunities (FAO, 2013) Dostupné z: http://www.fao.org/3/i3437e/i3437e.pdf

Global Agricultre (2020). Meat and Animal Feed. [online] Globalagriculture.org. Dostupné z: https://www.globalagriculture.org/report-topics/meat-and-animal-feed.html [Navštíveno 2. března 2020].

Gustavsson, J. (2011). Global food losses and food waste. Food and Agriculture Organisation of the United Nations. Dostupné z: http://www.fao.org/3/mb060e/mb060e.pdf

FAO (2009). How to Feed the World in 2050. Rome: Food and Agriculture Organisation of the United Nations. Dostupné z: http://www.fao.org/fileadmin/templates/wsfs/docs/expert_paper/How_to_Feed_the_World_in_2050.pdf

Lunadio s.r.o. (2020). Nesnězeno – Bojujte s námi proti plýtvání jídlem. [online] Nesnezeno.cz. Dostupné z: https://nesnezeno.cz/?fbclid=IwAR1UbbYxV3WW98AmDBPzBZP7xElOZTSh6od81rqw3X6UKHgJNHPLCyPKfYM [Navštíveno 2. března 2020].

OWID (2020). Feed required to produce one kilogram of meat or dairy product. [online] Our World in Data. Dostupné z: https://ourworldindata.org/grapher/feed-required-to-produce-one-kilogram-of-meat-or-dairy-product [Navštíveno 28. února 2020].

Potravinové banky (2020). potravinovebanky – potravinovebanky. [online] Potravinovebanky.cz. Dostupné z: https://potravinovebanky.cz/ [Navštíveno 2. března 2020].

Ripple, W., Smith, P., Haberl, H. et al. Ruminants, climate change and climate policy. Nature Clim Change 4, 2–5 (2014). https://doi.org/10.1038/nclimate2081

Ritchie, H. and Roser, M. (n.d.). Meat and Dairy Production. [online] Our World in Data. Dosupné z: https://ourworldindata.org/meat-production [Navštíveno 28. února 2020].

Sutton, M., Oenema, O., Erisman, J. et al. Too much of a good thing. Nature 472, 159–161 (2011). https://doi.org/10.1038/472159a

Zachraň jídlo. (2020). Zachraň jídlo. [online] Dostupné z: https://zachranjidlo.cz/ [Navštíveno 2 března 2020].